Minsk - hlavní a největší město Běloruska

Minsk - hlavní a největší město Běloruska

Minsk nacházející se téměř v geometrickém středu Běloruska, na březích řeky Svisloč, je nejen hlavním, ale také největším městem země. Rozkládá se na ploše 307, 9 kilometrů čtverečních a žijí v něm necelé dva miliony obyvatel. Stal se významným hospodářským i kulturním centrem a rovněž sídelním městem Společenství nezávislých států.

I když Minsk působí na první pohled velmi moderně a mladistvě, ve skutečnosti je jedním z nejstarších měst v Evropě. První dochovaná zmínka pochází z roku 1067, je tedy starší než Moskva nebo Berlín. V roce 1326 se město stalo součástí Velkovévodství litevského a v roce 1499 mu byla udělena městská práva. Od roku 1569 byl Minsk hlavním městem Minského vojvodství v Polsko-Litevské unii. Na počátku 18. století jej značně poničili Švédové a v roce 1793 byl anektován Ruskem. Status hlavního města tehdejší Běloruské sovětské socialistické republiky získal 1. ledna 1919. V roce 1991 se pak Minsk stal hlavním městem nezávislého Běloruska.

V současnosti má Minsk v rámci územního dělení Běloruska zvláštní status – je centrem Minské oblasti a Minského rajonu (Bělorusko se celkem dělí na 9 administrativních částí, tzv. rajonů). Vzhled města se v průběhu staletí měnil, k největší proměně však došlo po druhé světové válce. Ruiny historických domů ustoupily stalinistické architektuře a nahradily je velkolepé budovy, paláce a široké bulváry. V roce 1972 pak začala vznikat velká panelová sídliště, aby bylo kam ubytovat venkovany, přicházející do Minsku za prací. Město se tak velmi rychle rozrůstalo a muselo několikrát posouvat své hranice. 

Po pádu SSSR se Minsk začal proměňovat v reprezentativní sídlo vlády a vznikala nová velvyslanectví. Následná ekonomická krize rozvoj města sice na čas zbrzdila, ale na počátku 21. století opět přibylo investic a stavěly se nové obytné domy, silnice i metro (20 stanic). Nyní je Minsk považován za průmyslové centrum Běloruska, na jeho území se nachází přes 250 továren a elektráren. Je hlavním centrem strojírenství, chemického průmyslu a elektrotechniky. Nejznámější minské podniky jsou MAZ, MTZ a BELAZ, které se proslavili výrobou osobních i nákladních automobilů.

Poloha města na křižovatce cest mezi Evropou a Ruskem a mezi Ukrajinou a Litvou sice přispěla k jeho rychlému rozvoji, ale zároveň díky ní ve městě docházelo k častým bojům. Dnešní Minsk je však čisté, moderní a útulné město, které je navíc ve srovnání s jinými evropskými metropolemi velmi poklidné. Jelikož byl několikrát značně poničen, nepodařilo se v něm dochovat mnoho starých architektonických památek. Atmosféru minulosti si uchovaly mnohé uličky a budovy v centru. Jinak je protnuto dvěma hlavními třídami – prospekt Nězavisimosti a prospekt Poběditělej, na kterých najdete mnoho významných náměstí.

Za nejstarší část hlavního města je považována ulice Němiga (Njamiha), která je však lemována nejluxusnějšími obchody, restauracemi a zábavními centry. Ulice byla v minulosti svědkem několika tragédií. V roce 1067 zde došlo k velké bitvě a krveprolití, roku 1946 zase v Domě fizkulturnika uhořelo 18 lidí a v roce 1999 bylo v nedalekém podchodu metra během silné bouřky ušlapáno 53 lidí, převážně mladých dívek. Poslední jmenovanou událost připomíná pomník postavený u vchodu do metra. V těsné blízkosti se pak nachází ještě tzv. Ostrov slz, památník připomínající běloruské vojáky padlé v Afghánistánu. Atmosféra starých časů na vás v Minsku dýchne i na předměstí Troickoje, Rakovskoje a v uličce Muzykalnyj pereulok.

Zajímavou novodobou stavbou je grandiózní Palác republiky, který se začal stavět v roce 1985, ale dokončen byl až v roce 2001. Uvnitř paláce o rozloze 13 hektarů se nachází 4 sály s kapacitou 3500 návštěvníků. Velký sál má strop tak vysoký, že by se do něj vešel desetipatrový dům. Budova se může pochlubit mimořádným technickým vybavením - 60 technickými systémy a 3 televizními okruhy. Další krásnou stavbou je Ledový palác sloužící především pro sportovní účely. Má kapacitu 1800 diváků, které na nejrůznější zábavní, sportovní a kulturní představení zve od roku 1999.

Při pobytu ve městě si vyhraďte nějaký čas na návštěvu některého z muzeí, divadel nebo koncertních sálů. Rozhodně je z čeho vybírat, v Minsku se nachází celkem 16 muzeí a 11 divadel. Největším a nejvýznamnějším je Národní muzeum historie a kultury Běloruska vystavující archeologické sbírky, hudební nástroje, starověké knihy a rukopisy, expozice mincí, lidových krojů a staré běloruské heraldiky. Národní muzeum výtvarného umění zase opatruje sbírky starých ikon, obrazů a dřevěných soch, tradiční běloruské "slucké opasky" i plátna slavných běloruských malířů Goreckého, Chruckého, Dameľa a Peška. Pokud byste si chtěli prohlédnout jednu z největších válečných sbírek světa, vypravte se do Státního muzea druhé světové války. 

Za muzeum je nyní považován Dům Vaňkovičů, který je památníkem klasicistní architektury. Uvnitř je možné se seznámit s životem a dílem významného běloruského malíře Valentina Vaňkoviče, který žil a tvořil v první polovině 19. století. Byl významným představitelem romantismu. V muzeu se však nachází pouze kopie jeho děl, na území Běloruska paradoxně nezůstal ani jeden originál jeho tvorby. Za zhlédnutí stojí také interiér salónu z 19. století. 

Co se týče divadel, v Minsku se nachází hned dvě největší činoherní běloruská divadla. Je to Národní ruské dramatické divadlo a Běloruské akademické divadlo. Obě hrají v ruštině nebo běloruštině. Jestliže dáváte přednost veselejšímu repertoáru, zajděte si do Divadla hudební komedie. Mezi zahraničními turisty se však největší oblibě nadále těší Národní divadlo opery a baletu. Minsk je možné považovat také za centrum běloruské vzdělanosti, nachází se v něm totiž 12 univerzit. Mezi nejznámější patří Běloruská státní technická univerzita nebo Běloruská státní univerzita.

Kdo si chce odpočinout od ruchu velkoměsta a obklopit se zelení, měl by se vydat do Parku Čeljuskincev. Je oblíbeným místem zábavy i odpočinku, kromě svěžího vzduchu nabízí i několik zábavných atrakcí nejen pro děti. Místem romantických procházek a setkání se stal zase Ústřední park Maksima Gorkého. Na ploše 96 hektarů se rozkládá minská Botanická zahrada, jejímž klenotem je jezero, na kterém po celý rok pobývají labutě a divoké kachny. V zahradě má zastoupení převážně rostlinstvo z Východu. S dětmi si určitě nenechejte ujít prohlídku Minské zoo, v níž našlo domov 166 živočišných druhů, mezi nimiž jsou klokani, tygři, langusty nebo pardáli. Celkem se zahrada stará o 800 chovanců.

- jap -

Článek byl zobrazen 13 476 krát.